Ve dnech 12.-13.5.2021 se konala 58. mezinárodní konference o tucích a olejích. Kvůli pandemii probíhala distanční formou, v loňském roce ze stejného důvodu neproběhla vůbec. Přednášky v rámci konference jsou pestré, témata rozmanitá a diskuse k jednotlivým vystoupením bohaté. Jednotlivé přednášky a následné diskuse se dotkly i řepkového a slunečnicového oleje z různých úhlů pohledu. Diskuse to byly velmi zajímavé a zde je jejich shrnutí.
Ing. Zehnálek informoval, že řepka olejka se v roce 2020 pěstovala v České republice na ploše cca 368 tisíc ha, zatímco slunečnice jen na 12 tisících ha. Z toho vyplývá, že řepka olejka je dominantní olejninou pěstovanou v rámci České republiky a tomu by mělo odpovídat i její využití.
Prof. Filip ukázal, že se v Evropské unii používá pro účely výživy více slunečnicového než řepkového oleje (viz obr.).
Největšími producenty slunečnicového oleje jsou Ukrajina a Rusko, odkud se rovněž slunečnicový olej do EU (včetně České republiky) dováží. Zatímco většina řepkového oleje se zpracovává k technickým účelům (hlavně výroba methylesterů, které se přimíchávají do nafty), u slunečnicového oleje převládá potravinářské využití.
Doc. Brát ukázal, že řepkový olej svým složením nejlépe odpovídá výživovým doporučením odborných společností. Obsahuje méně nasycených mastných kyselin, které konzumujeme v nadbytku. Je dobrým zdrojem omega 3 mastných kyselin, kterých je v naší stravě nedostatek a obsah omega 6 mastných kyselin přispívá k udržení jejich příjmu, což odpovídá jejich reálné konzumaci. V přednášce bylo rovněž ukázáno, že informace v mediích a na internetu poskytují nesprávné a zkreslené informace z hlediska složení řepkového a slunečnicového oleje. Řepkový olej jako dobrý zdroj omega 3 mastných kyselin byl zmíněn pouze 2 článcích z 26, které se věnovaly problematice těchto ve stravě nedostatkových kyselin. Naproti tomu slunečnicový olej v podstatě neobsahuje téměř žádné omega 3 mastné kyseliny, přesto jej 4 články z 26 doporučovaly konzumovat kvůli zvýšení příjmu těchto esenciálních mastných kyselin.
Řepkový olej je díky vyššímu podílu mononenasycených mastných kyselin vhodnější na smažení než olej slunečnicový. Doc. Sekretár to podpořil vlastními experimentálními daty, zároveň zmínil, že se při své experimentální činnosti setkal i s kontaminací slunečnicového oleje z dovozu minerálními oleji. Evropská komise musela v minulosti přijímat speciální opatření a formou nařízení Komise (ES) č. 1151/2009 stanovit zvláštní podmínky pro dovoz slunečnicového oleje původem z Ukrajiny.
Prof. Dostálová přispěla do diskuse informací, že i některé nutriční terapeutky, které by měly mít znalosti ze zbožíznalství, v recepturách přípravy pokrmů doporučují slunečnicový olej do teplé kuchyně, což z hlediska jeho stability vůči oxidacím není správné, ani to neodpovídá požadavkům vyplývajích z výživových doporučení.
Celou problematiku ohledně používání řepkového či slunečnicového oleje můžeme uzavřít konstatováním, že odborný pohled preferuje v domácnostech řepkový olej před olejem slunečnicovým, a to z více důvodů. Mezi ně patří zastoupení mastných kyselin v oleji (výživová hodnota oleje) i stabilita vůči oxidacím. Pohled médií bývá často odlišný, zkreslující a není založen na vědeckém základě. Slunečnicový olej je používán významnou částí populace ke smažení, i když jeho vlastnosti tomu neodpovídají. Zvýšit podíl spotřeby řepkového oleje ve výživě by bylo více než žádoucí z různých úhlů pohledu.
