Nařízení EU č. 2020/1322 ze dne 23. září 2020 novelizovalo Nařízení (ES) č. 1881/2006 a stanovilo maximální limit pro 3-monochlorpropandiol (3-MCPD) v jednotlivých olejích a tucích. Nařízení stanovuje maximální přípustný obsah 3-MCPD v kokosovém a palmojádrovém tuku, kukuřičném klíčkovém, řepkovém, sójovém, olivovém a slunečnicovém oleji na 1250 μg/kg. Pro ostatní oleje (včetně olivového oleje z pokrutin a palmového oleje), rybích olejů a olejů z mořských živočichů platí limit 2500 μg/kg. V případě směsí olejů z obou skupin je maximální přípustná hodnota odvozena z poměrů olejů v dané směsi. Limity se vztahují i na používání olejů a tuků jako surovin při výrobě potravin. Rostlinné oleje a tuky určené pro výrobu potravin pro malé děti musí mít obsah 3-MCPD do 750 μg/kg. Výrobci mají možnost se přizpůsobit tomuto nařízení do 1.1.2021, od kdy bude nutné tento limit dodržovat. Podobně jako v případě všech kontaminantů platí pravidlo, podle kterého jakákoliv potravina, v níž se kontaminant vyskytuje v podlimitním množství, je považována za bezpečnou. Řepkový olej patří mezi oleje, v nichž je obsah těchto kontaminantů obecně nízký a nebude problém normu při správné výrobní praxi dodržet.
Časopis dTest publikoval v říjnu test roztíratelných tuků: „Když řepka potká palmu“. Autorům testu unikla novelizace Nařízení (ES) č. 1881/2006, která proběhla v září, přestože se na něj v textu odkazují. Obsahy kontaminantů se pohybovaly v testovaných výrobcích v hodnotách od 190 μg/kg do 540 μg/kg. To znamená, že všechny výrobky byly hluboko v rámci přísnějšího limitu, přestože se jednalo o kombinaci řepkového, palmového, případně jiných olejů z různých kategorií (viz výše). Výrobky vyhověly i požadavku pro výrobu potravin pro malé děti. To je dobrá zpráva pro spotřebitele.
Test však stanovil zavádějící kritéria a hodnotil hůře výrobky s vyšším obsahem kontaminantů. V hodnocení se vycházelo z limitů pro hydrolyzované bílkoviny a sójové omáčky, což je naprosto odlišná komodita. Rozbory kontaminantů patří mezi speciální analýzy. Výrobci je nesledují u jednotlivých šarží. Hodnoty mohou různě kolísat v čase.
V případě všech kontaminantů platí pravidlo, podle nějž jakákoliv potravina, v níž se kontaminant vyskytuje v podlimitním množství, je považována za bezpečnou. Je nesmyslné stanovovat odlišná hodnotící kritéria obsahu kontaminantů uvnitř jejich legislativního limitu. Proto by hodnocení mělo být u všech výrobků stejné – vyhovující. Hůře by měly být hodnoceny pouze ty výrobky, u nichž by byl limit překročen, přitom záleží o kolik. Oko lze částečně přimhouřit, pokud je překročení v rámci nejistoty měření pro daný kontaminant.
