Řepkový olej nedává některým lidem spát. Vymýšlí se různé věci, proč by nám konzumace řepkového oleje měla vadit. Pokud se vše uvádí na pravou míru, nazývá se to vytvářením nových mýtů.
Takto reaguje například i článek na internetu:
http://www.vyvazenezdravi.cz/drsna-pravda-o-repkovem-oleji
Řada mýtů byla vysvětlena. Představují se však nové zdánlivé problémy.
Někteří aktivisté se snaží démonizovat omega 6 mastné kyseliny. Operuje se s jejich prozánětlivými účinky, nevhodnými poměry omega 3 a omega 6 mastnými kyselinami apod. Jak se uvádí v článku: „Řepkový olej sice obsahuje příznivější poměr Omega-6 ku Omega-3 mastným kyselinám (20:9), než například sojový (51:7) nebo slunečnicový/kukuřičný (pouze Omega-6), ale i tak pokládám argumentaci o prospěšnosti konzumace hojivých Omega-3 mastných kyselin v řepkovém oleji bez zmínky o tom, že do těla zároveň dostanete dvojnásobné množství zánětlivých Omega-6, jako čirou demagogii.“
Podle autora článku: „Postup rafinace rostlinných olejů je alespoň v první fázi hodně podobný výrobě margarínu– úpravy za vysokých teplot, vysokého tlaku, rozpouštědla na bázi hexanu, bělení, deodorizace, atp. Nemělo by vás tedy překvapit, že i při rafinaci tohoto “tekutého zlata” dochází k tvorbě trans-tuků, podobně jako při výrobě margarínů. A řepkový olej je těmito rezidui proslavený. I když mají za velkou louží přesně stanovená pravidla na maximální obsah trans-tuků v produktech určených na přímou spotřebu, ukazuje se, že deklarace něčeho na papíře a realita se mohou velmi lišit. Podle posledních testů prováděných na University of Florida v Gainesville na velkém vzorku v Kanadě dostupných a komerčně nabízených rafinovaných řepkových olejů všechny vzorky vykazovaly výrazné překročenípovolené hladiny 0,2 % hmotnostního podílu trans-tuků. Nadpoloviční většina vzorků překročila hladinu 10krát a rekordmanem byl řepkový olej s podílem 4,6 % této prokazatelně rakovinotvorné látky!“
Článek okomentoval doc. Ing. Jiří Brát, CSc.
Negativní účinky prozánětlivého působení omega 6 mastných kyselin patří k často šířeným mýtům. Existují studie dokumentující negativní dopady vysoké konzumace omega 6 mastných kyselin v testech na hlodavcích nefyziologicky překrmovaných tukem s výhradním zastoupením omega 6 mastných kyselin. Podobné výsledky ukazují i testy in vitro na tkáňových kulturách. U lidí podobné studie chybí, naopak jsou k dispozici studie, které tyto teorie při běžné konzumaci omega 6 mastných kyselin vyvracejí. Žádná etická komise by nepovolila protokol studie, kde by chyběl přísun některé s důležitých živin (např. omega 3 mastných kyselin). Omega 6 mastné kyseliny patří rovněž mezi esenciální a lidský organismus se bez nich neobejde. Podle posledních doporučení Světové zdravotnické organizace je doporučený příjem pro omega 3 mastné kyseliny zhruba 1-4 g a pro omega 6 mastné kyseliny 5-18 g. Doporučovaný příjem pro omega 6 mastné kyseliny je vyšší než pro omega 3 a současný příjem omega 6 mastných kyselin v České republice těmto doporučením odpovídá. Nemáme problém s vysokým příjmem omega 6 mastných kyselin, ale s nízkým příjmem omega 3 mastných kyselin. Sledovat poměry omega 3 a omega 6 mastných kyselin považuje WHO za překonanou záležitost. Obě skupiny esenciálních mastných kyselin by měly být konzumovány ve výše uvedených množstvích v rámci celkové stravy. Vůbec nejhorší je porovnávat z hlediska různých poměrů jednotlivé tuky a oleje, což se často děje, ale nic to neříká o jejich celkovém příjmu v rámci celkové stravy. Řepkový olej přispívá k vyváženému příjmu obou skupin esenciálních mastných kyselin. Běžná konzumace řepkového oleje (cca 20 g denně) díky jeho universálnímu použití při přípravě různých pokrmů v domácnosti dodává požadované množství, jak omega 3, tak i omega 6 mastných kyselin v souladu s výživovými doporučením renomovaných odborných společností.
V článku jsou zásadní pochybení z pohledu technologických procesů i znalostí legislativy. Používání hexanu není součástí rafinace a slouží ke zvýšení výtěžnosti olejů při zpracování semen. Rafinace neprobíhá za vysokého tlaku, ale naopak za vakua, aby se podařilo odstranit těkavé látky, které jsou zdrojem různých pachutí oleje. Rafinace olejů je zcela oddělena od výroby margarinů. Současná výroba margarinů probíhá za nízkých teplot, čistě fyzikálními procesy založenými na míchání a krystalizaci surovin. Při rafinaci může docházet ke vzniku transmastných kyselin. Evropská komise vydala v dubnu 2019 Nařízení (EU) č. 2019/649, podle kterého nesmí obsah transmastných kyselin jiných než přirozeně se vyskytujících v tucích živočišného původu překročit v potravinách určených pro konečného spotřebitele a pro maloobchod hodnotu 2 g na 100 g tuku. Limit v tucích není tudíž 0,2 %, ale 2 %. Není třeba se odkazovat na studie University of Florida v Gainesville. Informace o vysokém obsahu transmastných kyselin v řepkovém oleji se šíří z organizace podporované americkými chovateli dobytka. Pokud někdo chce používat tuto argumentaci, měl by si ověřit její původ. Postačí se odkázat na rozbory Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, které dokumentují, že řepkový olej na našem trhu danému limitu evropské legislativy s velkou rezervou odpovídá. Řepkový olej obsahuje 3x méně transmastných kyselin než mléčný tuk, kde je obsah obvykle do 3 %, což při umírněné konzumaci nepředstavuje problém. Konzumace transmastných kyselin způsobuje různé zdravotní problémy, rakovinotvorné účinky však nebyly prokázány.
